Konec září má v Česku zvláštní atmosféru. Na stole se často objeví pečená husa, ve sklenici lehce perlí mladé víno a celé to působí skoro samozřejmě. Přitom tenhle zvyk nevznikl jen tak, má docela hluboké kořeny v životě našich předků.
Svátek svatého Václava připadá na 28. září a dřív to nebyl jen symbolický den. Pro lidi na venkově znamenal uzavření hospodářského cyklu. Úroda byla sklizená, pole uklizená a pomalu se začínalo myslet na zimu. V tu dobu se taky poprvé ochutnávalo mladé víno a zároveň byla husa v nejlepší kondici.
Dnes to může vypadat jen jako příjemná tradice, ale dává to docela logiku. Všechno vychází ze sezóny. Víno jako začátek něčeho nového, husa jako odměna po práci která trvala celý rok.
Proč právě mladé víno
Mladé víno, někdy nazývané burčák nebo i svatomartinské, vzniká hned po sklizni hroznů. U svatého Václava jde spíš o ranou fázi kvašení, kdy ještě není úplně hotové. Kvasinky při tom mění cukr na alkohol a oxid uhličitý, proto je nápoj lehce perlivý a sladší.
Vinaři tenhle moment brali vážně. První ochutnávka napověděla jak na tom ročník je. Když chutnalo dobře už tehdy, byla velká šance že i později bude víno kvalitní. Nebyla to tedy jen oslava, ale i taková malá kontrola úrody.
Husa jako symbol hojnosti
Husa se na stole neobjevila náhodně. Na konci září bývala pěkně vykrmená, celé léto měla dost potravy a výsledkem bylo šťavnaté maso. A tuk byl tehdy důležitý víc než dnes, představoval energii na zimu, která nebyla zrovna krátká.
Často se to spojuje hlavně se svatým Martinem, ale podle historiků se husa jedla už dřív. Šlo o širší zvyk spojený s podzimem a sklizní. Svatý Václav byl vlastně první moment, kdy si lidé dopřáli něco slavnostnějšího.
Nešlo jen o jídlo. Rodiny se scházely, jedlo se společně a byl to jeden z mála okamžiků kdy se prostě sedělo u stolu a mluvilo. Dneska to zní obyčejně, ale tehdy to mělo velkou váhu.
Tradice, která přežila staletí
Je docela zajímavé že tenhle zvyk nezmizel ani s příchodem moderní doby. Industrializace sice změnila život na venkově, ale tradice si nějakou cestu našla dál. Možná ne vždy ve stejné podobě, ale přežila.
V posledních letech je dokonce vidět návrat. Lidé víc řeší odkud jídlo pochází a zajímá je sezónnost. Mladá vína jsou čím dál oblíbenější a podobně je to i s tradičními recepty na husu. Není to úplně trend, spíš návrat k něčemu co dávalo smysl.
Jak si tradici užít dnes
Pokud si to chcete vyzkoušet, vyplatí se nebrat první věc co je po ruce. Lepší je sáhnout po víně od menšího vinaře a husu vzít z ověřeného chovu. Ten rozdíl v chuti je znatelný i když to na první pohled nemusí být jasné.
Důležité je i načasování. Mladé víno nevydrží dlouho, jeho chuť se mění docela rychle. Nejlepší je vypít ho čerstvé, klidně pár dní po nákupu. U husy zase platí že spěch není dobrý, pomalé pečení udělá svoje.
Možná to celé působí jen jako návrat do minulosti, ale ono to má přesah i dnes. Respekt k sezóně, jednoduchost a využití toho co je právě k dispozici. V tom je asi to kouzlo které přetrvalo, i když se svět kolem hodně změnil.
Zdroje: narodnimuzeum.cz, svazvinari.cz, ceskatelevize.cz, idnes.cz
