Roztomilý čumák, nadýchaná srst, velké oči. Přesně tyhle detaily bývají při výběru psa rozhodující. Jenže právě vzhled dokáže snadno přehlušit to podstatné – povahu, temperament i skutečné nároky konkrétního plemene. A některá z nich se k malým dětem zkrátka moc nehodí, i když jsou dlouhodobě vnímána jako „rodinná klasika“.
Ze statistik Státní veterinární správy i zahraničních chovatelských organizací vyplývá, že řada incidentů mezi psem a dítětem nevzniká kvůli vyložené agresi. Častěji jde o podcenění energie psa, jeho loveckého pudu nebo nízké tolerance k nešetrné manipulaci. Malé dítě přitom neumí rozpoznat varovné signály – zavrčení, odvracení hlavy, napětí těla. A problém je na světě.
Veterináři i kynologové se shodují, že rozhoduje kombinace tří věcí: správný výběr, důsledná výchova a stálý dohled dospělého. Některá plemena ale vyžadují opravdu pevné vedení a zkušenosti, které mladá rodina nemusí mít. A to je potřeba si říct otevřeně.
Severská plemena nejsou plyšáci
Husky, aljašský malamut nebo akita inu vypadají na první pohled jako ideální mazlíci. Hustá srst, pronikavý pohled, téměř usměvavý výraz. Ve skutečnosti jde o pracovní psy, kteří byli šlechtěni pro tah a samostatné rozhodování v extrémních podmínkách. To s sebou nese velkou nezávislost i výrazný lovecký instinkt.
Třeba sibiřský husky podle Amerického kennel klubu potřebuje každý den opravdu hodně pohybu a zaměstnat i hlavu. Pokud to nemá, začne se nudit, být nervózní a reaguje zbrkle. Dítě, které ho tahá za ocas nebo ho vyruší ze spánku, může spustit obrannou reakci. Ne protože by byl „zlý“, ale protože tak funguje.
Malé děti navíc často neumí odhadnout hranici. Sáhnou, obejmou, přitisknou se – pes to může vyhodnotit jako tlak. A když už varovné signály nikdo nevnímá, přijde rychlá reakce.
Malá plemena s velkým egem
Hodně lidí si myslí, že malý pes znamená malé riziko. Jenže čivavy, jorkšírští teriéři nebo trpasličí pinčové mívají silně vyvinutý smysl pro teritorium. Brání si svůj prostor, pelíšek i člověka. A to i před dítětem.
Data publikovaná v Journal of Applied Animal Behaviour Science ukazují, že menší plemena vykazují v průměru vyšší míru obranného chování vůči cizím lidem a dětem než některá plemena velká. Důvod je poměrně prostý – cítí se zranitelněji, reagují rychle a bez dlouhého varování.
Když se čivava lekne prudkého pohybu nebo hlasitého výkřiku, může kousnout. Zranění většinou nebývá vážné, ale pro dítě to může být silný zážitek, který si ponese dál. A důvěra se pak buduje těžko.
Silná a dominantní plemena vyžadují zkušenost
Rotvajler, americký stafordšírský teriér nebo cane corso bývají často prezentováni jako oddaní ochránci rodiny. Při správné socializaci to skutečně platí. Jenže zároveň jde o psy s obrovskou fyzickou silou a silným ochranitelským instinktem.
Český kynologický svaz dlouhodobě upozorňuje, že tato plemena patří spíše do rukou zkušených chovatelů. Pokud se výcvik podcení nebo je vedení nejednotné, pes může běžnou dětskou hru vyhodnotit jako ohrožení. A v takové chvíli rozhodují vteřiny, někdy i méně.
Na co se zaměřit při výběru psa do rodiny
Při výběru by měla rodina zohlednit hlavně tři věci. Temperament plemene – tedy kolik má energie a jak reaguje na stres. Dále náročnost na pohyb a výcvik. A v neposlední řadě věk dítěte. Batole představuje pro psa jiný typ zátěže než školák, který už chápe pravidla.
Mnohem důležitější než samotný vzhled je povaha konkrétního jedince. Seriózní chovatel vás nechá poznat rodiče štěněte, mluví otevřeně o slabinách plemene a nic nezlehčuje. Pokud někdo tvrdí, že jeho pes je vhodný úplně pro každého, je dobré zbystřit.
Kynologové rodinám s malými dětmi často doporučují plemena s vyrovnanější povahou a menší tendencí k teritorialitě – například retrívry nebo některé pudly. Ani u nich ale neplatí, že výchova není potřeba. Základní pravidlo je vlastně jednoduché. Pes a malé dítě by spolu neměli zůstávat bez dozoru dospělého, nikdy.
Pořízení psa není módní výstřelek na jednu sezonu. Je to závazek klidně na patnáct let. Pokud rodina nepodlehne jen roztomilému vzhledu a zváží i své možnosti, šance na harmonické soužití se výrazně zvyšuje. A právě o to jde.
Zdroje: akc.org, svscr.cz, cmku.cz, sciencedirect.com
