Pes opravdu není kus nábytku, který ráno necháte doma a večer ho zase „vyzvednete“. Některá plemena zvládnou pár hodin o samotě bez větších potíží, jiná se začnou trápit klidně po půlhodině. Jestli jste většinu dne v práci, výběr psa by neměl být impulzivní rozhodnutí.
Americký Kennel Club dlouhodobě uvádí, že separační úzkost patří k nejčastějším problémům v chování psů. Nejde o rozmazlenost ani trucování. Pes při odloučení skutečně prožívá stres, někdy velmi silný. Může výt, štěkat, ničit zařízení bytu, objevuje se i pomočování nebo nadměrné slinění. Výjimkou není ani sebepoškozování.
Povaha se liší plemeno od plemene. Někteří psi byli po generace vedeni k úzké spolupráci s člověkem – byli na něj doslova napojení. A právě u těch bývá odloučení problémem častěji.
Společenští psi, kteří chtějí být stále s vámi
Typickým příkladem je border kolie. Extrémně chytrý a pracovitý pes, který potřebuje nejen pohyb, ale i neustálé zaměstnání hlavy. Když ho nemá, najde si vlastní program. A ten obvykle nebývá podle představ majitele.
Podobně jsou na tom australští ovčáci nebo belgický ovčák malinois. Jsou zvyklí pracovat celý den po boku člověka, reagovat na pokyny, řešit úkoly. Zavřít je na osm hodin do bytu bez podnětů není ideální řešení.
Velmi citlivý bývá také kavalír king charles španěl. Podle britského Kennel Clubu jde o plemeno silně fixované na svého člověka. Kavalír vyhledává kontakt, fyzickou blízkost a dlouhé odloučení snáší špatně – někdy reaguje apatií, jindy úzkostným štěkáním.
Do stejné kategorie se řadí i bichon frisé nebo italský chrtík. Na první pohled malí, nenároční psi. Ve skutečnosti ale potřebují hodně pozornosti a blízkosti. Samota pro ně není jen chvíle klidu, spíš zdroj napětí.
Proč právě tato plemena samotu nezvládají
Velkou roli hraje genetika a původní účel chovu. Pastevečtí a pracovní psi byli zvyklí být s člověkem prakticky pořád. Celý den dostávali úkoly, reagovali na signály, pracovali. Když dnes zůstanou bez podnětů, jejich energie se nemá kam obrátit. A aktivní pes bez činnosti – to bývá problém.
Dalším faktorem je citová vazba. Některá plemena si vytvářejí velmi těsné pouto k jediné osobě. Studie odborníků z University of Bristol ukazují, že při odloučení stoupá hladina stresových hormonů, zejména kortizolu. Nejde tedy jen o zlozvyk, ale o fyziologickou reakci těla, která se prostě spustí.
Specifickou skupinou jsou také labradoři a zlatí retrívři. Působí vyrovnaně a přátelsky, což většinou i jsou. Jenže zároveň jsou velmi sociální. Pokud zůstanou dlouhodobě sami a bez postupného nácviku, mohou začít ničit věci s pachem majitele nebo si vytvořit stereotypní, návykové štěkání.
Jak poznat, že pes trpí separační úzkostí
První signály bývají nenápadné. Pes znervózní už ve chvíli, kdy si berete kabát nebo klíče. Někdy vás začne sledovat na každém kroku. Pozor si dejte hlavně na tyto projevy:
- intenzivní štěkání či vytí krátce po odchodu
- škrábání dveří, oken nebo podlahy
- ničení pelíšku a osobních věcí
- nadměrné slinění, pomočování bez zdravotní příčiny
Objevuje‑li se takové chování pravidelně a má tendenci se zhoršovat, je lepší situaci řešit včas. Konzultace s veterinářem nebo zkušeným trenérem může předejít větším problémům.
Lze psa samotu naučit zvládat
Do určité míry ano, ale chce to čas a trpělivost. Začíná se krátkým odloučením, třeba jen pár minut. Postupně se interval prodlužuje. Důležité je nedělat z odchodu velké drama – dlouhé loučení psovi moc nepomůže.
Pomoci může i mentální zaměstnání. Interaktivní hračky naplněné krmivem, bezpečné žvýkací pamlsky nebo hlavolamy. U pracovních plemen se osvědčuje delší procházka či trénink před odchodem do práce. Unavený pes většinou snáze odpočívá, i když ne vždy to stačí.
Pokud ale víte, že jste denně deset hodin mimo domov, možná stojí za to zvážit jiné plemeno. Nebo adopci staršího, klidnějšího psa z útulku. Některá plemena, například baset či šarpej, bývají podle chovatelů samostatnější – i když samozřejmě existují výjimky.
Pořízení psa je závazek klidně na patnáct let. Nestačí, že se vám líbí jeho vzhled. Zohledněte svůj režim, energii i ochotu věnovat se výcviku. Pes, který samotu nezvládá, to dá najevo dost hlasitě. A někdy i dost draze
Zdroje: akc.org, thekennelclub.org.uk, rspca.org.uk, vetstreet.com
