Veterináři i trenéři v posledních letech čím dál častěji mluví o psech, kteří nezvládají být sami doma. Přibývá případů úzkosti ze samoty a týká se to hlavně plemen, která si lidé vybírají do bytů podle vzhledu nebo velikosti, ale už méně řeší jejich povahu a potřebu pohybu.
Komora veterinárních lékařů ČR dlouhodobě upozorňuje, že poruchy chování patří mezi nejčastější důvody návštěv ordinací. Významnou část z toho tvoří takzvaná separační úzkost. Pes při ní nereaguje „naschvál“, jak si někteří myslí, ale ve stresu. Může přehnaně dýchat, slinit, škrábat dveře, ničit vybavení bytu, někdy si i ublíží.
Typické je to hlavně pro městské domácnosti, kde zůstává zvíře samo osm hodin denně a někdy i déle. A některá plemena to snášejí opravdu špatně.
Která plemena mívají největší problém
Často se zmiňuje border kolie. Původně pracovní pes, šlechtěný na pasení. Potřebuje zaměstnat hlavu i tělo každý den, nestačí rychlá procházka kolem domu. Když energii nemá kam dát, najde si jinou „zábavu“ – a majitelé pak řeší rozkousaný nábytek nebo podlahu.
Podobně je na tom německý ovčák. Silně se váže na svého člověka a bez pravidelné aktivity rychle frustruje. Samotná zahrada problém nevyřeší, pes chce spolupracovat. Bez toho se může objevit štěkání, vytí nebo ničení dveří.
Překvapivě citlivý bývá i francouzský buldoček. Malý, skladný do bytu, ale velmi společenský. Vyžaduje blízkost skoro pořád. Pokud tráví dlouhé hodiny o samotě, může se u něj rozvinout úzkost a někdy i zažívací potíže, které stres ještě zhorší
Proč je byt často horší než dům
Uzavřený prostor bez větší možnosti pohybu napětí zesiluje. Pes nemá moc podnětů, slyší kroky na chodbě, výtah, hluk z ulice – a nemůže zjistit, co se děje. To vše úzkost násobí. Studie zveřejněná v Journal of Veterinary Behavior uvádí, že právě dlouhá izolace a chudé prostředí patří k hlavním spouštěčům separační úzkosti.
Svoji roli hraje i genetika. Řada plemen byla vyšlechtěna pro úzkou spolupráci s člověkem. Silné pouto je jejich předností, jenže v moderním režimu, kdy „smečka“ každý den zmizí do práce, se z výhody stává komplikace. Pes jednoduše nechápe proč zůstává sám.
Chyby dělají i majitelé, často nevědomky. Rychlé odchody bez zvykání, přehnané loučení u dveří nebo trestání po návratu. Pes si ale trest nespojí s tím, co udělal před hodinou. Spojí si ho s příchodem člověka a stres se tím může ještě prohloubit.
Podle čeho poznáte, že pes samotu nezvládá
Nejčastější bývá vytí, štěkání, škrábání dveří či okusování nábytku. Objevit se může i pomočování. Někteří psi přestanou žrát, jiní se nadměrně olizují a způsobí si kožní potíže. Pokud se to opakuje vždy po vašem odchodu, nejde o zlobení, ale o jasný signál problému.
Co dělat, aby se situace nezhoršila
Základ je vybrat si plemeno podle životního stylu. Aktivní pracovní pes v malém bytě a při plném pracovním úvazku většinou nebude spokojený, i když to tak na začátku nevypadá. Realita bývá jiná.
Jestli už psa máte, pomáhá postupné zvykání. Nejprve odcházejte jen na pár minut, bez velkého loučení. Čas se pak pomalu prodlužuje. Není kam spěchat.
Osvědčuje se kombinace více kroků:
- dopřát psovi delší procházku nebo jinou aktivitu před odchodem,
- připravit mu hlavolamy či interaktivní hračky, které ho na chvíli zabaví,
- zvážit psí školku, hlídání nebo pomoc rodiny.
V těžších případech je lepší obrátit se na veterináře nebo zkušeného trenéra. Existuje behaviorální terapie, někdy se používají i léky, ale ty řeší spíš následek než příčinu.
Pes není dekorace do bytu. Je to sociální tvor, který potřebuje kontakt. Pokud víte, že budete většinu dne pryč, může dávat větší smysl klidnější plemeno nebo starší pes z útulku s vyrovnanou povahou. Správná volba hned na začátku ušetří spoustu starostí – vám i jemu.
Zdroje: vetkom.cz, akc.org, rspca.org.uk, sciencedirect.com
