Zatímco některý pes zůstane doma a po chvíli si lehne do pelíšku, jiný začne panikařit hned, jak se za majitelem zavřou dveře. Podle odborníků na chování zvířat se u určitých plemen objevuje úzkost z odloučení častěji – a mívá i intenzivnější průběh. Při výběru psa by se tak nemělo hledět jen na vzhled, ale i na to, kolik času mu skutečně dokážete věnovat.
Separační úzkost není rozmar ani „naschvál“. Pes v tu chvíli prožívá reálný stres, který se může projevit štěkáním, vytím, okusováním dveří nebo nábytku, někdy i nadměrným sliněním. Objevují se i zdravotní potíže. Dlouhodobé napětí zvyšuje hladinu kortizolu a to může oslabit imunitní systém.
Americká veterinární asociace i britská RSPCA opakovaně upozorňují, že některá plemena jsou na lidském kontaktu doslova závislá. Často to souvisí s tím, k čemu byla původně šlechtěna. Psi, kteří po generace úzce spolupracovali s člověkem, samotu obvykle snášejí hůř než ti, kteří pracovali více samostatně.
Která plemena reagují na samotu nejcitlivěji
Vyšší riziko odborníci pozorují například u border kolií, labradorských retrívrů, německých a australských ovčáků. Jsou to plemena zvyklá na úkoly, vedení a každodenní kontakt. Pokud zůstanou několik hodin bez podnětů, jejich energie se může obrátit proti nim – a majitel to pozná velmi rychle.
Podobně silné pouto si často vytvářejí i menší společenská plemena, třeba bišonek, maltézský psík nebo čivava. U nich hraje roli nejen genetika, ale i způsob, jak s nimi lidé zacházejí. Často jsou neustále v náručí, všude s majitelem. A když pak zůstanou sami, je to pro ně náhlý šok.
Co se děje v psí hlavě
Ve chvíli, kdy pes zůstane sám a situaci vyhodnotí jako ohrožující, spustí se stresová reakce. Tělo vyplavuje hormony připravující na útěk nebo obranu. Jenže v bytě není kam utéct. Nahromaděné napětí pak ventiluje destruktivním chováním, někdy i sebepoškozováním.
Odborné studie z oblasti veterinární behaviorální medicíny upozorňují, že významnou roli hrají i změny režimu. Typicky se to ukázalo po návratu lidí z home office zpět do kanceláří. Veterinární ordinace tehdy hlásily víc případů štěkání, ničení věcí nebo nečistotnosti u jinak bezproblémových psů.
Velký vliv má genetická výbava i raná socializace. Štěně, které si postupně zvyká na krátké odloučení, si buduje odolnost. Pes, který byl neustále s někým a samotu nezažil, může reagovat přehnaně, někdy až panicky. Proto se doporučuje trénovat krátké odchody už od mládí a dobu nepřítomnosti pomalu prodlužovat – bez zbytečných emocí.
Chyby, které situaci zhoršují
Častým problémem bývá samotný rituál odchodu. Dlouhé loučení, objímání a uklidňování psa v něm může vyvolat pocit, že se děje něco výjimečného. A návraty domů plné euforie tomu nepomáhají. Lepší je odejít i přijít klidně, skoro nenápadně.
Další potíž představuje nedostatek pohybu. Aktivní plemena potřebují nejen proběhnout se, ale také zaměstnat hlavu. Pachové hry, jednoduché hlavolamy nebo krátký trénink poslušnosti dokážou udělat víc než dlouhá procházka bez cíle. Když se energie nevybije, pes si najde vlastní „zábavu“, a ta obvykle majitele nepotěší.
Jak poznat, že pes trpí
Varovné signály bývají poměrně jasné: vytrvalé štěkání po odchodu majitele, poškrábané dveře, rozkousané rámy, loužičky v bytě i u jinak čistotného psa. Někteří jedinci přestanou jíst, jiní jsou nápadně apatičtí. Občas se projeví i třes nebo nadměrné slinění.
Pokud se tyto projevy opakují, je na místě konzultace s veterinářem či certifikovaným trenérem zaměřeným na behaviorální potíže. Řešení většinou spočívá v úpravě denního režimu, systematickém tréninku a někdy i v dočasné medikaci. Samotné léky ale nestačí, spíš pomohou snížit stres natolik, aby se pes mohl učit nové vzorce chování.
Při výběru plemene je proto dobré přemýšlet realisticky. Pokud jste většinu dne mimo domov, velmi aktivní a silně fixované plemeno nemusí být ideální volbou. Pes není dekorace ani doplněk k domu. Je to sociální tvor, který potřebuje čas, vztah a určitou strukturu dne – a bez toho to zkrátka nefunguje.
Zdroje: avma.org, rspca.org.uk, akc.org, vcahospitals.com
