V zahradě zámku v Buchlovicích si lidé už několik let všímají podivné věci. Z kmene jednoho mohutného stromu odkapává voda – pomalu, vytrvale, jako by dřevina opravdu plakala. Na první pohled to působí skoro romanticky, jenže žádná legenda za tím nestojí.
Jakmile se na jaře oteplí a půda nasákne vláhou, na kmeni starého javoru stříbrného se začnou objevovat drobné kapky čiré tekutiny. Někdy jen zvlhčí kůru, jindy stékají dolů i několik hodin. Návštěvníci se u stromu zastavují, fotí si ho a ptají se, jestli náhodou není nemocný nebo poškozený.
Co se ve stromu skutečně děje
Podle botaniků jde o takzvané mízaření. Strom se po zimě probouzí a kořeny začnou tlačit vodu vzhůru do kmene a větví. Vzniká kořenový tlak, který je na jaře opravdu silný. Pokud má dřevo drobné praskliny, starší ranky nebo narušenou kůru, tekutina si najde cestu ven.
Odborníci z Mendelovy univerzity upozorňují, že javor stříbrný je k tomuto jevu docela náchylný. Obsahuje hodně vody a jarní tlak mízy bývá výrazný. Strom tak dokáže během dne „vypustit“ i několik litrů tekutiny, což zní až neuvěřitelně. Nejde ale o žádné slzy – spíš o směs vody, cukrů a minerálních látek, bez kterých by se dřevina po zimě znovu nerozběhla.
Proč právě v Buchlovicích
Zámecký park v Buchlovicích patří k nejcennějším barokním zahradám na Moravě a místní podmínky stromům svědčí. Je tu dost spodní vody, půda zůstává dlouho vlhká a když přijde náhlé jarní oteplení, kořeny reagují rychle. Kombinace těchto faktorů vytváří silný tlak, který žene mízu vzhůru.
Dendrologové připomínají, že podobný efekt lze pozorovat i u jiných druhů – třeba u bříz nebo vinné révy. U révy se při jarním řezu běžně objevuje takzvané slzení, kdy z čerstvých ran vytéká míza. V Buchlovicích hraje roli i stáří stromu. Odhady mluví o více než sto letech, a starší kmen má zkrátka víc mikrotrhlin, i když nejsou na první pohled patrné.
Správa areálu si nechala odebrat vzorky a analyzovat je v laboratoři. Výsledky neukázaly žádnou bakteriální infekci ani přítomnost dřevokazných hub. Tekutina obsahovala hlavně sacharózu a stopové prvky – tedy přesně to, co se v jarní míze běžně nachází. Strom je tedy zdravý, i když to může působit opačně.
Může strom plakat i mimo jaro
Krátce řečeno ano, ale důvod bývá jiný. V létě se někdy na listech objeví kapky vody, což je jev označovaný jako gutace. Rostlina tím odvádí přebytečnou vodu přes drobné póry na okrajích listů. Nejde už o kořenový tlak v pravém slova smyslu, spíš o reakci na vysokou vlhkost vzduchu a nasycenou půdu.
Pro turisty je „plačící“ javor atrakcí, odborníci však varují před poškozováním kůry. Někteří lidé mají tendenci do stromu rýpat nebo odlupovat kůru, aby viděli víc tekutiny – to ale může strom oslabit. Každá rána je vstupní brána pro škůdce a patogeny, a to už by problém být mohl.
Kdo chce úkaz vidět na vlastní oči, měl by dorazit brzy na jaře, ideálně po dešti. Stačí se pozorně podívat na přirozené praskliny kmene. Příběh buchlovického javoru ukazuje, že i věci které vypadají záhadně, mívají docela prosté vysvětlení. Strom netrpí ani „nesmutní“. Jen dělá to, co je pro něj po zimě přirozené.
Zdroje: avcr.cz, mendelu.cz, nature.com, zahradaweb.cz
