Na první pohled budí respekt. Velký tmavý hmyz s hlasitým bzukotem a kovově lesklými křídly si lidé často pletou se sršní. Ve skutečnosti jde o drvodělku fialovou, vzácnou samotářskou včelu, která je v Česku chráněná a člověku neubližuje.
Když vám přeletí nad hlavou, instinkt velí ustoupit. Dorůstá totiž až tří centimetrů a její robustní tělo působí hrozivě. Jenže zdání klame. Drvodělka fialová patří mezi včely, nikoli mezi vosy či sršně. Neútočí, pokud ji nikdo neohrožuje, a na rozdíl od sociálně žijících druhů si nestaví hnízda, která by agresivně bránila.
V posledních letech ji lidé vídají častěji než dřív. Entomologové to spojují s oteplováním klimatu. Druh, který byl dříve typický spíše pro jižní Evropu, se postupně šíří severněji. Podle údajů Agentury ochrany přírody a krajiny ČR se její výskyt rozšiřuje zejména na jižní Moravě a ve středních Čechách.
Vypadá hrozivě, ale je to samotářská včela
Drvodělka fialová nese latinské jméno Xylocopa violacea. Název rodu Xylocopa lze přeložit jako dřevokaz nebo dřevorubec. Odkazuje na její způsob hnízdění. Samička si vyhlodává chodbičky do suchého dřeva, například do starých trámů, plotů či odumřelých stromů. Neživí se dřevem, pouze v něm vytváří komůrky pro larvy.
Každou komůrku zásobí směsí pylu a nektaru, do které naklade vajíčko. Larva se vyvíjí samostatně bez péče matky.
Právě proto se o ní mluví jako o samotářské včele. Nečekejte žádnou královnu ani dělnice, které by bránily úl. Nic takového. Funguje si po svém, tiše a bez velkých kolonií, jaké známe třeba u včely medonosné.
Proč ji vídáme častěji než dřív
Teplejší zimy a delší období kvetení jí evidentně vyhovují. Klimatologové z Českého hydrometeorologického ústavu už roky upozorňují, že průměrné teploty stoupají, a s tím se mění i skladba druhů. To, co bývalo běžné na jihu Evropy, se dnes objevuje i u nás. Drvodělka není vyjímkou.
Roli hraje i potrava. Vyhledává květy s hlubokými kalichy – vistárie, hluchavky nebo různé bobovité rostliny. Silnými kusadly si někdy do květu doslova vyřízne otvor a vezme si nektar zkratkou. Možná to nevypadá zrovna jemně, ale i tak přispívá k opylování. A to je podstatné.
Podle České společnosti entomologické sice její výskyt narůstá, rozhodně se ale nedá mluvit o přemnožení. Stále jde o druh spíš lokální a místy vzácný. V Červeném seznamu ohrožených druhů ČR je veden jako zranitelný, což samo o sobě napovídá, že potřebuje spíš ochranu než obavy.
Je chráněná a zaslouží si respekt
Drvodělka fialová patří mezi zvláště chráněné druhy podle vyhlášky o ochraně přírody a krajiny. Úmyslně ji zabíjet nebo ničit její hnízdiště je tedy porušením zákona. Přesto ji někteří lidé ze strachu hubí, často jen proto že si ji spletou se sršní.
Rozdíl přitom není složité poznat. Sršeň má nápadné žlutočerné pruhy a staví papírová hnízda, někdy i pod střechami domů. Drvodělka je tmavá, téměř černá, křídla se jí na světle lesknou do fialova a žádná visící hnízda nikde netvoří.
Co dělat, když se objeví u domu
Občas si samička vyhloubí chodbičku do starého trámu, plotu nebo suchého pařezu. Většinou nejde o zásadní problém pro konstrukci, spíš o povrchovou záležitost. Dřevo nepožírá, jen si v něm vytváří prostor pro larvy. Aktivní bývá hlavně v sezoně, pak její činnost ustane.
Pokud chcete riziko snížit, pomůže několik jednoduchých kroků:
- pravidelný nátěr venkovních dřevěných prvků
- odstranění silně ztrouchnivělého dřeva v těsné blízkosti domu
- ponechání části mrtvého dřeva dál na zahradě, kde může sloužit jako přirozený biotop
Právě poslední možnost bývá rozumným kompromisem mezi ochranou majetku a podporou přírody. Samotářské včely jsou pro krajinu důležité, i když si toho často nevšimneme. Bez nich by řada rostlin plodila jen omezeně, nebo vůbec.
V době, kdy se mluví o úbytku hmyzu napříč Evropou, má každý takový druh svůj význam. Až tedy příště uslyšíte hlubší bzukot a zahlédnete tmavý hmyz s fialovým odleskem, zkuste se nejdřív podívat pozorněji. Možná nejde o hrozbu, ale o tichého opylovače, který se do naší krajiny znovu vrací.
Zdroje: nature.cz, csentomologie.cz, chmi.cz, iucnredlist.org
