Roste doslova pod nohama, mezi záhony nebo u chodníků, a většina lidí ho bez přemýšlení vytrhne. Přitom jde o jednu z nejvýživnějších planých rostlin, které u nás běžně máme. Portulák zelný obsahuje překvapivé množství omega 3 mastných kyselin a v kuchyni zvládne zastoupit špenát i polníček.
V posledních letech se portulák pomalu vrací na talíře restaurací a do hledáčku výživových poradců. Není to žádná exotika. Spíš připomínka toho, co jsme dřív znali a pak na to zapomněli. Je nenáročný, roste skoro sám a jeho nutriční profil dokáže zaskočit i lidi, kteří se zdravou stravou zabývají dlouhodobě.
Zatímco u nás ho bereme jako obtížný plevel, v jižní Evropě je běžnou součástí kuchyně. Botanicky jde o jednoletou rostlinu s masitými listy a lehce kyselou, osvěžující chutí. Právě tahle chuť se hodí hlavně do letních salátů. Jíst se dají listy i mladé stonky, ideálně čerstvé a bez vaření.
Nutriční bomba, kterou máme pod nohama
Podle databází amerického ministerstva zemědělství USDA patří portulák mezi nejbohatší rostlinné zdroje omega 3 mastných kyselin, konkrétně kyseliny alfa-linolenové. Ta má pozitivní vliv na srdce a cévy. K tomu přidejte vitamín C, beta karoten (tedy formu vitamínu A) a minerály jako draslík, hořčík nebo železo.
Oproti špenátu má navíc nižší obsah oxalátů. Ty mohou u citlivějších lidí komplikovat vstřebávání vápníku a někdy souvisí i se vznikem ledvinových kamenů. Právě proto se portulák objevuje v doporučeních jako šetrnější alternativa listové zeleniny, což se často neví.
Za zmínku stojí i antioxidanty. Portulák obsahuje betacyaniny a betaxanthiny, tedy přírodní barviva, která pomáhají chránit buňky před oxidačním stresem. Ten vzniká třeba při zánětech, kouření, ale i při dlouhodobém stresu. A ano, ten dnes řeší skoro každý.
Jak portulák poznat a bezpečně sbírat
Poznávacím znakem jsou plazivé, často načervenalé stonky a hladké, lesklé listy ve tvaru kapky. Kvete drobnými žlutými květy, většinou v létě. Najdete ho na suchých a slunných místech, mezi dlaždicemi, u obrubníků nebo na okrajích záhonů.
Sběr má ale svá pravidla. Vyhněte se místům u silnic, psím výběhům a plochám ošetřeným chemií. Ideální je vlastní zahrada, případně květináč na balkoně. Portulák roste rychle a když ho seřezáváte, obrazí znovu. Sklízet se dá klidně celé léto.
Dobrá zpráva je, že u nás nemá vyloženě nebezpečné dvojníky. I tak ale platí základní pravidlo všech sběračů. Pokud si nejste jistí na sto procent, raději rostlinu nejezte, i když vypadá sebevíc nevinně.
V kuchyni nahradí špenát i rukolu
Chuť portuláku je svěží, lehce nakyslá a trochu připomíná kombinaci špenátu a šťovíku. Použít se dá jak ve studené, tak i v teplé kuchyni, ale nejlépe funguje syrový. Tepelnou úpravou totiž část vitamínů prostě zmizí.
V praxi je to jednoduché. Nasekaný portulák se hodí do zeleninových salátů, můžete ho smíchat s jogurtem nebo tvarohem, případně krátce podusit podobně jako špenát. Ve Středomoří ho běžně přidávají do omelet, k rybám nebo jen tak s olivovým olejem.
Zajímavé je i jeho místo v tradiční medicíně. Přehledové studie publikované například v Journal of Ethnopharmacology zmiňují mírné protizánětlivé účinky a schopnost podporovat hydrataci organismu. Nejde o žádný zázrak na všechno, ale o obyčejnou potravinu s dobře popsaným složením.
Pokud hledáte způsob, jak obohatit jídelníček bez drahých superpotravin, portulák dává smysl. Roste zadarmo, chutná dobře a jeho přínosy potvrzují jak tabulky, tak zkušenosti kuchařů. Možná stačí se na tenhle plevel příště podívat trochu jinak, a nezatracovat ho hned.
Zdroje: usda.gov, ncbi.nlm.nih.gov, journalofethnopharmacology.com, healthline.com
