Zubní kartáček bereme jako samozřejmost. Každé ráno i večer po něm sáhneme s pocitem, že děláme něco pro své zdraví. Jenže právě tenhle předmět, který má symbolizovat čistotu, může být podle odborníků jedním z nejvíce znečištěných v celé domácnosti.
Organizace NSF International, která se dlouhodobě zabývá testováním hygieny v domácnostech, už dříve upozornila, že držáky na kartáčky patří k nejkontaminovanějším místům v koupelně. V řadě domácností na nich objevila i bakterie běžně spojované se střevním prostředím. Do vzduchu se dostávají při splachování toalety a pak se usazují na okolních věcech – často právě tam, kde bychom to nečekali.
Kartáček samotný je pro mikroorganismy ideální místo. Husté štětiny, zbytky pasty, vlhko. A většinou stojí jen kousek od toalety. To všechno dohromady vytváří podmínky, kde se bakteriím docela daří. Nejde jen o nepříjemný pocit, u lidí s oslabenou imunitou může hrát roli i zdravotní riziko.
Co všechno na kartáčku ulpívá
Mikrobiologové opakovaně upozorňují, že na zubních kartáčcích se běžně objevují bakterie rodu Streptococcus, které přirozeně žijí v ústech. Kromě nich ale také Escherichia coli, jejíž přítomnost naznačuje fekální kontaminaci. Neznamená to hned nemoc, ale pravděpodobnost infekce se tím zvyšuje.
Odborné studie z oblasti dentální hygieny ukazují, že na vlhkém kartáčku se bakterie dokážou množit během několika málo hodin. Sdílená koupelna riziko ještě zvyšuje. Stačí, aby kartáčky stály natěsno u sebe a jejich hlavice se dotýkaly – a mikroorganismy si snadno „předají“ dál.
Proč splachování hraje větší roli, než si myslíme
Když spláchneme toaletu a víko zůstane nahoře, vzniká aerosol. Tedy jemná mlha mikroskopických kapének, které se mohou rozptýlit i několik metrů daleko. Výzkumy z univerzit v USA i Evropě potvrdily, že tyto kapénky obsahují bakterie i viry přítomné v míse.
Máte-li kartáček položený volně na umyvadle, bez krytu, část těchto částic na něj dopadne. V kombinaci s vlhkem pak vzniká prostředí, kde mikroorganismy přežívají poměrně dlouho – některé studie mluví o několika dnech. Není to vidět, ale to neznamená, že se nic neděje.
Své dělá i materiál. Plastové štětiny sice schnou rychleji než ty přírodní, přesto se na nich mikroby usazují. Elektrické kartáčky mají navíc robustnější hlavice, které drží vlhkost o něco déle, a to je další faktor který hraje roli.
Chyby, které děláme každý den
Většina lidí kartáček jen opláchne a vrátí zpět do kelímku. Rychlé, jednoduché. Jenže tím to nekončí. Dentální hygienisté doporučují kartáček opravdu důkladně propláchnout pod tekoucí vodou a nechat jej schnout ve svislé poloze, volně na vzduchu.
Uzavřené plastové kryty bez větrání mohou naopak vlhkost držet uvnitř. A pokud skladujeme více kartáčků těsně vedle sebe, hlavice se mohou dotýkat. V období nachlazení nebo chřipek to není úplně ideální, bakterie i viry se tak přenášejí snadněji.
Jak riziko výrazně snížit
Dobrá zpráva je, že omezení množství bakterií na kartáčku není nijak složité. Nevyžaduje to drahé přípravky ani speciální techniku, spíš důslednost a pár drobných změn v návycích.
- Po každém spláchnutí zavřete víko toalety, i když spěcháte.
- Kartáček ukládejte co nejdál od toalety, ideálně do skříňky která umožňuje větrání.
- Nechte jej vždy pořádně vyschnout, neskladujte ho mokrý.
- Vyměňujte kartáček přibližně každé tři měsíce, případně po prodělané infekci.
Stomatologové připomínají, že roztřepené a opotřebované štětiny nejen méně účinně čistí zuby, ale zároveň zachytí víc nečistot. Pravidelná výměna tedy není jen marketing výrobců – je to otázka hygieny.
Kartáček z koupelny nezmizí. Možná ale stojí za to zamyslet se, kam ho odkládáme a jestli mu nevěnujeme méně pozornosti, než by si zasloužil. V prostoru kde je vlhko, teplo a pohyb vzduchu při splachování, rozhodují detaily. A ty bývají podstatnější než se zdá.
Zdroje: nsf.org, ncbi.nlm.nih.gov, who.int, cdc.gov
