Ostré slunce, pohled vzhůru a náhlé kýchnutí. Pro část lidí jde o pravidelný scénář, který nemá nic společného s alergií ani nachlazením. Vědci dnes vědí, že za tento jev může genetická výbava, kterou si neseme od rodičů.
Odborně se tento fenomén označuje jako fotický kýchací reflex. V angličtině se používá zkratka ACHOO, tedy Autosomal Dominant Compelling Helio Ophthalmic Outburst. Název zní složitě, ale popisuje jednoduchou věc. Některým lidem se při náhlém vystavení jasnému světlu spustí kýchání.
Podle studií publikovaných v odborných časopisech, například v The Journal of Medical Genetics, postihuje tento reflex zhruba 10 až 35 procent populace. Nejde tedy o raritu, ale o poměrně běžnou genetickou zvláštnost.
Co se děje mezi okem a nosem
Kýchání běžně vyvolá podráždění nosní sliznice. Prach, pyl nebo virus aktivují trojklanný nerv, který přenese signál do mozku. Ten následně spustí obranný reflex a tělo se prudce nadechne a vydechne. U fotického reflexu však nos nikdo nedráždí.
Neurologové vysvětlují, že problém vzniká v komunikaci mezi zrakovým nervem a právě trojklanným nervem. Když do oka náhle dopadne silné světlo, mozek vyšle signál, aby se zúžila zornice. U citlivějších jedinců se část tohoto signálu „přelije“ i do oblasti, která řídí kýchání. Mozek si světelný podnět vyloží podobně jako podráždění nosu.
Americký neurolog Louis Ptáček z University of California v minulosti uvedl, že jde pravděpodobně o „chybné propojení nervových drah“, které se dědí v rodinách. Právě dědičnost je klíčová.
Gen, který rozhoduje
Výzkumy ukazují, že fotický kýchací reflex se dědí jako autosomálně dominantní znak. To znamená, že pokud jej má jeden z rodičů, existuje vysoká pravděpodobnost, že jej zdědí i dítě. Není potřeba, aby byl gen přítomen u obou rodičů.
Genetici zatím neurčili jediný konkrétní gen, který by reflex způsoboval. Studie naznačují, že jde spíše o kombinaci více genetických variant, které ovlivňují citlivost nervových drah. Výzkum publikovaný v databázi PubMed poukazuje na souvislost s oblastmi DNA odpovědnými za vývoj nervového systému.
Pro laiky to znamená jediné. Pokud kýcháte při pohledu do slunce a váš otec nebo matka to mají stejně, nejde o náhodu. Vaše nervová soustava reaguje podle genetického plánu.
Může být sluneční kýchnutí nebezpečné?
Ve většině situací jde o neškodný jev. Lékaři jej nepovažují za nemoc. Existují však chvíle, kdy může představovat riziko. Například při řízení auta, kdy řidič vyjede z tunelu do ostrého světla. Náhlé kýchnutí spojené s krátkým zavřením očí může na zlomek sekundy snížit kontrolu nad vozidlem.
Britská asociace optometristů upozorňuje, že intenzivní světlo může u citlivých osob vyvolat nejen kýchnutí, ale i krátkodobé oslnění. To samo o sobě prodlužuje reakční dobu. Pokud se oba faktory spojí, riziko roste.
Proč evoluce tuto zvláštnost neodstranila
Nabízí se otázka, proč si lidstvo takovou zvláštnost vůbec nese. Odpověď je prostá. Reflex nepředstavuje zásadní nevýhodu pro přežití. Neomezuje plodnost ani délku života. Evoluce proto neměla důvod jej „vyřadit“.
Někteří vědci dokonce spekulují, že zvýšená citlivost nervových drah může souviset s obecně silnějšími reflexy nebo citlivějším vnímáním podnětů. Přímý důkaz však zatím chybí.
Pokud víte, že na ostré světlo reagujete kýcháním, pomůže jednoduché opatření. Noste kvalitní sluneční brýle s UV filtrem a při výjezdu z tmavého prostoru počítejte s krátkou adaptací očí. Řidiči by měli držet větší odstup a být připraveni na okamžik, kdy tělo zareaguje po svém.
Sluneční kýchnutí může působit úsměvně. Ve skutečnosti ale připomíná, jak přesně a zároveň křehce funguje lidská nervová soustava. Stačí paprsek světla a DNA rozhodne, že si prostě kýchnete.
Zdroje: pubmed.ncbi.nlm.nih.gov, jmg.bmj.com, aao.org, ncbi.nlm.nih.gov
