Spláchnout a neřešit. Jenže u vlhčených ubrousků to takhle jednoduše nefunguje. Vodárny po celé republice opakovaně upozorňují, že právě tyto výrobky stojí za řadou ucpaných čerpadel i poruch kanalizační sítě. Škody se každoročně počítají v milionech korun – a nakonec je zaplatí odběratelé ve stočném.
Potíže jsou podle provozovatelů čím dál častější. Spotřeba jednorázové hygieny roste, stejně jako množství odpadu, který lidé bez většího přemýšlení spláchnou. Toaletní papír se po pár minutách ve vodě rozpadne, ubrousek zůstává vcelku. A někdy i hodiny.
Data Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR ukazují, že textilní materiály tvoří výraznou část pevných nečistot na přítoku do čistíren. Netýká se to jen dětských ubrousků, problém dělají i ty s nápisem „splachovatelné“.
Proč se ubrousky nerozloží jako toaletní papír
Rozdíl je v materiálu. Toaletní papír je vyrobený tak, aby se po kontaktu s vodou rozpadl na jemná vlákna. Ubrousky ale obsahují pevná syntetická či polosyntetická vlákna, často polyester nebo viskózu, která drží tvar i ve vlhku. Co je výhoda při používání, je problém v potrubí.
Pracovníci Pražských vodovodů a kanalizací dlouhodobě popisují, že se ubrousky zachytávají na spojích a nerovnostech potrubí. Postupně na sebe nabalují další odpad, vlasy, hygienické potřeby. Vznikají kompaktní chuchvalce které dokážou zastavit i silné čerpadlo. Někdy to skončí jen servisem, jindy havárií a únikem odpadní vody do okolí.
Čerpadla se zastaví během hodin
Jakmile se do kanalizace dostane větší množství ubrousků, problém může přijít velmi rychle. Namotají se na hřídel čerpadla, motor se přehřívá a zařízení se vypne. Následuje odstávka a zásah techniků. V některých městech řeší podobné situace i několikrát týdně, což není zrovna levné.
Náklady na opravy a údržbu se promítají do ceny stočného. Jinými slovy – chyba jednotlivce dopadne na všechny. A to včetně těch, kteří se snaží pravidla dodržovat.
Dalším rizikem jsou takzvané tukové zátky. Ubrousky se spojí s tuky a oleji, které lidé vylévají do dřezu, a v potrubí vytvoří tvrdou masu. Ta pak brání průtoku a musí se mechanicky odstranit. V Británii jim říkají fatberg, česká města se s nimi setkávají čím dál častěji, i když se o tom moc nemluví.
Označení splachovatelný neznamená bezpečný
Nápis „splachovatelný“ na obalu může působit uklidňujícím dojmem. Realita je složitější. Zkušební podmínky výrobců probíhají v jiném režimu než skutečný provoz kanalizační sítě, kde odpad putuje desítky minut, někdy i déle. To, co projde laboratorním testem, se v reálném potrubí chová jinak.
Ministerstvo životního prostředí i vodárenské společnosti proto opakují jednoduché pravidlo: do toalety patří jen toaletní papír a lidské exkrementy. Nic víc. Ostatní odpad má skončit v koši, i když je to občas méně pohodlné.
Jak předejít problémům doma i ve městě
Prevence není složitá. V koupelně stačí mít malý koš s víkem a ubrousky vyhazovat tam. Rodiče mohou sáhnout po papírových variantách, které se sice rozloží lépe, ale i ty patří do směsného odpadu, ne do mísy.
Důležité je také nelít tuky a oleje do dřezu. Po vaření je lepší je slít do nádoby a vyhodit. Právě kombinace tuků a textilních vláken vytváří nejodolnější zátky, které pak komplikují život celým domům.
Když se potrubí ucpe přímo v bytě, projeví se to pomalým odtokem, bubláním nebo zápachem. Instalatéři potvrzují, že vlhčené ubrousky jsou velmi častou příčinou zásahů v bytových domech. Oprava může stát tisíce korun a někdy se neobejde bez rozebrání části odpadu.
Možná to vypadá jako drobnost. Jenže právě tyhle drobnosti rozhodují o tom, jestli čističky odpadních vod poběží bez výpadků. Kanalizace opravdu není odpadkový koš. Stačí změnit jeden návyk – a města nemusí vyhazovat miliony za vyprošťování namotaných kusů textilu z čerpadel, což je práce kterou nikdo dělat nechce.
Zdroje: sovak.cz, pvk.cz, mzp.cz, voda.cz
