Vyhlašujeme nejhorší olivový olej z českých regálů. Tváří se jako „Extra panenský“, ale složením připomíná spíš technický tuk

Na první pohled působí jako poctivý olivový olej. Etiketa slibuje „extra panenský“, cena nevzbuzuje podezření a obal vypadá docela důvěryhodně. Jenže když se na to podíváte blíž, výsledky testů i ochutnávek mluví trochu jinak. Některé oleje z běžných českých obchodů mají k pravému extra panenskému dost daleko.

Rozdíl mezi kvalitním olejem a tím slabším není jen o chuti. Hraje roli i způsob výroby a to, co z něj tělo vlastně získá. Extra panenský olej se lisuje mechanicky, bez chemických zásahů, a musí splnit jasně dané limity kyselosti i senzoriky. Když to nesplní, neměl by ten název nést, i když ho na lahvi má.

Co znamená „extra panenský“ a kde se láme kvalita

Označení extra panenský není jen marketing, i když to tak někdy působí. Jde o přesně definovanou kategorii. Olej musí mít kyselost do 0,8 procenta a nesmí vykazovat chuťové vady. A právě tady bývá problém, některé levnější produkty tohle zkrátka nesplní.

Při hodnocení se sleduje takzvaný senzorický profil, tedy vůně a chuť. Pokud olej působí zatuchle, lehce kovově nebo připomíná staré ořechy, je to známka oxidace. Takový výrobek by se správně neměl prodávat jako extra panenský, i když se tak tváří.

Testy odhalují slabiny levných olejů

Nezávislé testy v Evropě opakovaně ukazují, že část olejů označených jako extra panenské nesplňuje požadavky. Často jde o oxidaci nebo špatné skladování. Olej je citlivý na světlo, teplo i vzduch a když stojí dlouho v průhledné lahvi pod silným světlem, kvalita jde rychle dolů.

Další věc je míchání olejů z různých šarží. Někteří výrobci kombinují různé kvality, aby stlačili cenu. Výsledek sice projde základními parametry, ale chuť je spíš nevýrazná, někdy až nepříjemná, skoro jak průmyslový tuk.

Termín „technický tuk“ se používá spíš obrazně. Neznamená to, že by byl olej nebezpečný, ale upozorňuje na to, že kvalita je nízká a přirozené vlastnosti jsou pryč. Takový olej má minimum antioxidantů, kvůli kterým ho lidé kupují.

Jak poznat problémový olej v obchodě

Možnosti spotřebitele jsou omezené, ale pár signálů se najde. Není to stoprocentní, ale může to napovědět:

• velmi světlá barva bez výraznější vůně
• plochá nebo lehce zatuchlá vůně
• balení v čirém plastu nebo skle
• chybí informace o původu oliv

Na co si dát pozor a co se vyplatí sledovat

Důležitý údaj je datum sklizně. Kvalitní oleje ho uvádějí, protože čerstvost hraje velkou roli. Pokud je na lahvi jen minimální trvanlivost, může jít o starší kus, i když to není na první pohled poznat.

Hodně napoví i původ. Oleje označené jako směs z EU nebo mimo EU často skrývají kombinaci různých kvalit. Naopak konkrétní region nebo farma bývá lepší známka kontroly, i když ne vždy stoprocentní.

Vyplatí se kupovat menší lahve. Po otevření olej poměrně rychle degraduje a ztrácí chuť i vůni. Lepší je menší množství, které spotřebujete během pár týdnů, než velká láhev na dlouho.

V českých obchodech tak narazíte na výrobky, které vypadají prémiově, ale realita je trochu jinde. Není to o jednom konkrétním produktu, spíš širší problém trhu. Když chcete kvalitu, sledujte detaily a nenechte se zmást etiketou. Chuť a vůně řeknou víc než sliby na obalu.

Zdroje: dtest.cz, efsa.europa.eu, oliveoiltimes.com, consumerreports.org