Měl to být splněný sen za pár tisíc. Štěně bez průkazu původu, prý po nádherných rodičích a z domácího prostředí. Místo radosti ale přišly starosti – a účty, které rychle přerostly původní „úsporu“.
Když si Petra z Brna přivezla domů osm týdnů starého pejska, měla pocit, že udělala chytrý tah. Chovatel byl příjemný, ukazoval fotky rodičů, všechno působilo normálně. Cena byla zhruba poloviční oproti štěňatům s průkazem původu. Jenže už po pár dnech bylo něco špatně.
Nejdřív přišel průjem. Pak zvracení, apatie, pes přestal jíst. Na veterině padla diagnóza: silné začervení a k tomu parvoviróza. Vysoce nakažlivé virové onemocnění, které napadá trávicí trakt a bez rychlé léčby může skončit i úhynem. Následoval týden hospitalizace a intenzivní péče. Účet? Přes patnáct tisíc korun, a to ještě nebyl konec.
Levné štěně může skrývat drahé genetické vady
Veterináři dlouhodobě upozorňují, že u psů z takzvaných množíren se častěji objevují vrozené vady i zanedbaná prevence. Množírna – neoficiální označení pro chov zaměřený hlavně na zisk. Zdravotní testy rodičů často chybí, péče je minimální a kontrola téměř žádná.
U Petřina psa se kolem šestého měsíce věku objevilo kulhání. Vyšetření potvrdilo dysplazii kyčelního kloubu. Jde o vývojovou vadu, kdy hlavice stehenní kosti nezapadá správně do jamky, kloub je nestabilní a bolestivý. Operace a následná rehabilitace vyšly zhruba na čtyřicet tisíc korun. A přibyly další návštěvy ordinace, další léky…
Registrovaní chovatelé sdružení v oficiálních klubech musí splnit poměrně přísná pravidla. Povinná genetická vyšetření, kontroly vrhů, evidence předků. Průkaz původu tak není jen papír na výstavy, jak si někteří myslí, ale dokument, díky kterému lze dohledat linii a omezit riziko dědičných onemocnění.
Psychika trpí stejně jako tělo
Zdraví ale není jen o kloubech a virech. Psi z množíren často vyrůstají bez běžného kontaktu s lidmi, někdy i bez podnětů z okolí. Socializace – tedy postupné zvykání na ruch města, jiné psy, děti nebo cestování – prakticky neprobíhá.
Petřin pes se bál hluku, cizích lidí i obyčejné jízdy tramvají. Reagoval panicky, někdy až nepřiměřeně. Následovaly konzultace s trenérem a behaviorálním specialistou. Terapie trvala měsíce a každá lekce znamenala další výdaj. Podle veterinární správy patří právě špatná socializace k častým důvodům, proč lidé psa nezvládnou a končí v útulku.
Když Petra po roce sečetla všechny náklady – léčbu, operaci, rehabilitace, speciální krmivo i výcvik – dostala se přes sto tisíc korun. Štěně s průkazem původu od prověřeného chovatele by přitom stálo přibližně třetinu. Úspora na začátku se tak úplně vytratila.
Proč se množírnám stále daří
Poptávka po levných štěňatech je pořád vysoká. Lidé reagují na emotivní inzeráty, fotografie roztomilých kuliček a sliby rychlého odběru. Prodej probíhá převážně přes internet, zvířata se rychle přesouvají a dohled je složitý.
Varovné signály přitom existují. Chovatel nechce ukázat matku štěněte, tlačí na okamžité převzetí, nemá smlouvu nebo řádně vyplněný očkovací průkaz. Někdy nabízí předání na parkovišti. Nízká cena bývá tím hlavním lákadlem, které přehluší pochybnosti.
Jak nenaletět a nepodporovat utrpení
Odborníci doporučují několik základních kroků:
- Navštívit chovatele osobně a podívat se, v jakých podmínkách psi žijí.
- Trvat na předložení zdravotních testů rodičů i očkovacího průkazu štěněte.
- Nespěchat, porovnat více chovatelských stanic a klidně si nechat čas na rozmyšlenou.
Možností je také adopce z útulku, kde pracovníci většinou znají povahu psa i jeho zdravotní historii. I tady je ale rozumné počítat s finanční rezervou, protože nečekané výdaje se mohou objevit kdykoli.
Petra dnes říká, že by se rozhodovala jinak. Ne proto, že by svého psa neměla ráda – naopak. Jen už ví, že nízká pořizovací cena může znamenat vysoké riziko. A když si člověk pořizuje zvíře na deset, patnáct let, měl by se dívat dál než na první číslo v inzerátu. Zdravý začátek totiž šetří peníze i nervy, i když to tak na první pohled nevypadá.
Zdroje: svscr.cz, komora-vet.cz, rspca.org.uk, ceskatelevize.cz
