Představa trávníku, který nemusíte každou chvíli sekat ani pravidelně zalévat, už dnes není jen zbožné přání. Stále víc lidí u nás zkouší takzvaný mikrojetel – nenápadnou rostlinu, jež vytvoří hustý zelený koberec a přitom nevyžaduje tolik péče jako klasická tráva.
Zahradnictví i hobby markety potvrzují, že zájem o směsi s mikrojetelem v posledních sezonách roste. Není se moc čemu divit. Horká léta bývají delší a sušší a zalévání něco stojí. Podle dat ministerstva životního prostředí spotřeba vody na zahradách dlouhodobě stoupá, hlavně v období sucha.
Mikrojetel přitom není žádný laboratorní výmysl. Jde o šlechtěnou podobu jetele plazivého s drobnějšími listy a nižším růstem. Na rozdíl od běžného jetele se netáhne tolik do výšky, spíš se rozlézá do stran a vytváří souvislý, nízký porost, který působí přirozeně.
Proč může fungovat lépe než klasický trávník
Jedním z hlavních důvodů je schopnost vázat dusík ze vzduchu. Na kořenech žijí bakterie, které ho přeměňují na živiny využitelné pro rostlinu. Mikrojetel si tak část výživy obstará sám a potřeba hnojiv bývá nižší. Ostatně i Výzkumný ústav Silva Taroucy opakovaně upozorňuje, že nadbytečné hnojení zatěžuje půdu i spodní vody.
Výhodou je také hlubší kořenový systém. Díky němu si rostlina lépe poradí s nedostatkem vláhy. Když přijde parné léto, mikrojetel většinou zůstává zelený, zatímco běžná tráva rychle žloutne – a to i bez každodenního zalévání.
Méně sekání, víc času pro sebe
Nízký růst je pro mnoho majitelů zahrad rozhodující. Mikrojetel dorůstá jen pár centimetrů a drží si kompaktní vzhled. Sekat se tedy nemusí tak často, někdy stačí jen několikrát za sezonu. Pro někoho drobnost, pro jiného obrovská úleva.
Podle odborníků z Mendelovy univerzity v Brně se směsi s mikrojetelem hodí hlavně na okrasné a rekreační plochy. Tam, kde je trávník denně pod velkou zátěží – třeba na sportovištích – už samotný jetel nemusí vydržet tolik sešlapu. Často se proto míchá s travní směsí, která zpevní drn a celek víc unese.
Zapomínat by se nemělo ani na ekologický přínos. Drobné bílé květy lákají opylovače, což je v době úbytku hmyzu příjemný bonus. Pokud ale někdo nechce, aby kolem dětského koutku poletovaly včely, stačí porost častěji posekat a kvetení se omezí.
Na co myslet před výsevem
Ačkoliv působí téměř bezúdržbově, úplně bez pravidel to nejde. Nejlépe se mu daří na slunci nebo v lehkém polostínu. V hustém stínu pod stromy může řídnout a ztrácet barvu. Důležitá je i propustná půda, dlouhodobé přemokření mu vyloženě nesvědčí.
Nový porost je ideální zakládat na jaře či koncem léta, kdy má půda přirozeně víc vláhy. Semínka jsou drobná, skoro jako prach, takže je stačí lehce zapravit do země a povrch jemně uválcovat. První týdny je dobré hlídat vlhkost půdy, jinak může klíčení probíhat nerovnoměrně.
Do staršího trávníku lze mikrojetel jednoduše dosít. Postup není složitý:
- trávník posekat co nejníž a odstranit plsť, tedy vrstvu odumřelé trávy
- půdu lehce narušit hráběmi nebo vertikutátorem
- osivo rovnoměrně rozhodit a mělce zapravit
První změny bývají patrné během pár týdnů, i když na úplně hustý koberec si člověk chvíli počká. Mikrojetel se rozrůstá postupně do stran. Kdo čeká dokonale jednolitý „anglický“ trávník může být zpočátku překvapen trochu jinou strukturou listů, ale výsledek působí svěže a přirozeně.
Zkušenosti mnoha zahrádkářů ukazují, že kombinace trávy a mikrojetelu je rozumný kompromis. Trávník zůstane zelenější i během horka, účty za vodu tolik nerostou a víkendy se dají trávit jinak než tlačením sekačky. V době výkyvů počasí to dává smysl – a nejde jen o módní trend.
Zdroje: silvataroucy.cz, mendelu.cz, rhs.org.uk, extension.umn.edu
