Matyáš, Amálie nebo Jakub zůstávají jistotou českých porodnic. Jenže rok 2026 ukazuje ještě jiný obrázek – do rodných listů se potichu vracejí jména, která jsme si donedávna spojovali spíš s prababičkou než s novorozencem.
Rodiče dnes nehledají jen to, co dobře zní. Chtějí příběh. A někdy i kus rodinné paměti. Staročeská jména jim tohle nabízejí, i když občas budí rozpaky.
Český statistický úřad dlouhodobě eviduje několik desítek stálic, jejichž pořadí se mění jen pomalu. Vedle nich se ale v posledních letech objevují jména, která dříve skoro mizela z přehledů. Nejde o náhodu, spíš o nenápadný posun ve společnosti – výraznější po roce 2020.
Rodiče hledají kořeny i výjimečnost
Bohuslav. Oldřiška. Ctibor. Anežka. Pro někoho tvrdé, pro jiného důstojné a pevné. Volí je často lidé kolem třicítky nebo čtyřicítky, kteří sami vyrostli s mezinárodně znějícími jmény. Teď chtějí, aby to jejich dítě mělo jinak.
Ne že by odmítali svět. Spíš chtějí, aby jméno nezaniklo mezi desítkami stejných ve třídě. Aby bylo „naše“.
Sociologové mluví o návratu k identitě, i když tenhle pojem zní trochu učebnicově. Faktem je, že po letech globalizace se část společnosti obrací k místním tradicím. Jméno přitom není jen kolonka v matrice – je to první informace o člověku. A někdy i stopa rodiny, která zůstává.
Statistiky potvrzují tichý trend
Data z posledních let ukazují, že tradiční jména pozvolna posilují. Anežka se během jedné dekády vyšplhala mezi častější volby, podobně Tadeáš nebo Rozálie. Nejde o skok, spíš o vytrvalý návrat.
Odborníci na onomastiku připomínají, že jména fungují v cyklech. Přibližně po třech až čtyřech generacích přestane být spojení s konkrétní babičkou nebo sousedem tak silné – a jméno začne znít znovu svěže. To, co bylo staré, je najednou nové.
Své udělala i média. Historické seriály, filmové adaptace nebo romány dokážou probudit zájem o jména, která by jinak zůstala v archivech. Stačí výrazná postava a rodiče zbystří.
Co znamená, když jméno zní staročesky
Mnohá tradiční jména mají slovanský původ a skládají se ze dvou částí s konkrétním významem. Bohuslav – bůh a sláva. Ctibor – ten, kdo bojuje za čest. Význam není pro každého rozhodující, ale řada rodičů ho bere v potaz, i když jen podvědomě.
Někteří psychologové upozorňují, že jméno může ovlivnit první dojem. Studie ze zahraničí naznačují, že méně obvyklá jména přitahují pozornost a mohou posilovat pocit jedinečnosti. Zároveň ale kladou vyšší nároky na nositele, protože vyčnívat není vždy pohodlné.
Odvaha vrátit čas
Matrikáři říkají, že nabídka jmen je dnes pestřejší než před patnácti lety. Rodiče se méně ohlížejí na reakce okolí a víc dají na vlastní pocit. Když zvolí neobvyklé jméno, většinou vědí proč.
Někdy jde o rodinnou tradici, jindy o obdiv k historické osobnosti. A občas prostě jen o to, že to jméno „sedí“. Bez dlouhých vysvětlování.
Vybrat jméno z kronik neznamená žít minulostí. Spíš propojit staré s novým. Moderní rodiče nekoukají jen na žebříčky oblíbenosti, řídí se vlastním příběhem – a ten může být pro dítě možná větším darem než cokoliv jiného.
Zdroje: czso.cz, nasejmena.cz, akademieved.cz, mvcr.cz
